Ó Musy – pardón! Bez vzývání
je líp z prostředka začít hned,
než čtenář dá se do zívání,
než praskne vůle dobré led.
Ó srázný nebude můj let!
Jen po rýmech to frašný shon,
vím, próse uvyk’ dnešní svět
i má ballada – feuilleton.
A proto, páni, i vy, paní,
jimž verše číst je posud med,
nad zvonivé to rýmování
svůj skloňte shovívavý hled,
ať krajka zdá se, cetka, tret,
však neurazí dobrý ton
a úsměv zbudí naposled
i má ballada – feuilleton.
Na tam-tam rána z nenadání
a skočí, kdo snil v dumách bled:
Co děje se? – Nic! V usmívání
pár nápadů jsem v rýmy splet’,
jak včela smísil med i jed.
Ó smutný století je sklon,
na zlomenou jsem větev sed’
i má ballada – feuilleton.
Vím jistě, ten, kdo první čet’,
ke druhé sotva sáhne on,
však buď si, vteřinu jsem kvet’
i má ballada – feuilleton.