Mou duši vem, ji stiskni v svojí dlani,
Ty, kterým dýchám, miluji a jsem,
jak houbu stiskni ji, až k umírání,
mou duši vem!
Tvá dcera z Tvojích trnů diadém,
viz, krví plačíc, nese na své skráni,
a přec jde vítězná a v zhrdu všem.
Zří plná síly k nové hvězdě ranní,
ret její chví se čarným údivem,
jí bolest manou, škleb jí požehnání –
mou duši vem!