V nic, kam se všecko jednou zpátky sřítí,
on hledí bez účasti jako ty,
v ten zjevů vír, v to tvarů vlnobití,
v ten řídký jas, v ty husté mrákoty,
kde bubliny jak na jezeře kalném
ve kletbách, nářku, vzlyku, stonu žalném
se rodí a zas hynou životy.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Hymna Persefoně. (XVII.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove