Stín v stínech, bez vědomí trváš sama,
čím tobě lidských trudů směšná tíž?
Čím naše štěstí, které vždycky klamá,
čím illusí ta vrchovatá číš,
čím lásky ples, čím dětská radost z práce?
Tvým bohem jediná je Resignace,
jak moucha jatá v jantar ty v ní spíš.