Ať matka mezi bezlistými stromy,
ať v zpěvu ženců, v plodech jeseně
lká jako Nioba a ruce lomí
a marně volá tebe zděšeně,
víc neslyšíš, na ňadrech ležíš chotě,
juž světa vidiny jsou mrtvy pro tě,
před zrakem tvým jdou mdle a zmateně.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Hymna Persefoně. (XIII.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove