A tiše, bez reptání skláníš hlavu
na ňadra svého vládce, dětinná,
jak poupě tonoucí ve dravém splavu,
jak zašlapaná záhy květina.
Nač třeba druhé půlky jabka nyní?
Mrak Erebu tě zahrnul a stíní,
nit žití v ráz ti Parka přetíná.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Hymna Persefoně. (XII.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove