I zachvíš se, víc nepoznáváš sebe,
tak příšerně je bledá tvoje líc;
stín černý tvojich skrání mramor střebe
a krví ztemněn jest lesk zřítelnic:
víc nejsi smavé dítě dovádivé,
jsi žena poznavší bol, cítíš, lživé
jak sliby tvojich snů jsou víc a víc.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Hymna Persefoně. (VI.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove