I zvedáš zvolna hlavu sny tak těžkou
výš s ňader nevlídného vladaře,
jsi děckem zas, necítíš se být kněžkou
u strašného Park černých oltáře.
Ne Lethy mok, chceš zlaté světlo píti,
jak ve snu slyšíš z daleka jen výti
do hudby dum svých pekel ohaře.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Hymna Persefoně. (IV.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove