Nevím, proč při hyacintů vůni
v Helladu jest vírem nešen duch,
hody zřím, při kterých Jakchos trůní
usmívavý jako mladý bůh.
Smavé Charitky do plných číší
odtrhují lístků něžnou tkáň,
oknem vánky od Kefissu dýší,
rosnou vlahou ovívají skráň.
Vyšly flétnistky i otrokyně,
život celý líbezným jest snem...
Číše vzhůru! Zbytek v sladkém víně
sám se ztápí, cítím: s bohy jsem!