Jak jste prostor naplnily
září mlhavou,
tak jste opět rozohnily
celou bytost mou.
Z vás jde radost vždy a síla,
nový k žití vzruch,
že se plaše bolest skryla
v měkký závoj tuch.
A jak šerem cesta splývá,
hledím vděčně k vám,
každá se mi v srdce dívá,
a již nejdu sám!