Kdo jsou? Odkud sem se vzaly? Nikdo po tom neptá se, jsou tu, aby v život svály, jenž je boj a pochod stálý,
stín na květné oase, aby tančily, se smály. Jsou jak sorbet po kvase. Gruzinky snad s bílou šíjí,
černobrvé Řekyně, Srbky, jež se mihnou zmijí, v tom co blesky oka zpíjí a v své rdí se nevině;
dcery pouště s poesií hvězd a noci na klíně. Jsou tu, perly Alahovy, divem krásy milenci,
hýří vděky, skoupé slovy, v každém kroku půvab nový, ať spí růží pod věnci, jak se mihly Prorokovi
v mystických snů růženci. Původ jich i cíl je krása, rozkoš s víček padá jim; srdce, slavík, jenom jásá,
když v sny jeho růže střásá skrze hûky vonný dým jejich lehkonohá chasa prstíčkem svým růžovým.
Jak se jejich ňadra chvějí od šíje až k poupatům! Tak se v tvrdé pýše stkvějí, bez citu tím kouzelněji,
citrony, skrz listí tlum, tu jen kypí a se smějí našim tužbám, našim snům. Lístky jasminu jich paty
znají tance hbitý rej, o kotník kruh cinká zlatý, pohár kypí vrchovatý – hoď svůj den i duši v něj,
lehké co rozpíná šaty láska jim, ten čaroděj. Děti snů a děti touhy lehkokřídlé jako sen,
démanty vy z žití strouhy, z čiše klidu doušku dlouhý, úpalem když sálal den, ať jste sen, ať přízrak pouhý,
buď váš fantom veleben! Vy jste slétly Mohametu v rhamazanu dlouhý půst, poušť že viděl plnou květů,
na skále jak na sametu snil a cítil v srdci růst sílu k podmanění světů a žár něhy z vašich úst.
Omar jako Ali stejně, když již krví mokval meč, ve vašem zas okřál hejně silou božskou čarodějně,
že lvem v novou hřímal seč; obr v ní – však u vás chvějně zvedal šat a pletl řeč. Nejste bídných matek dcery,
dětí hříček, rozmaru, mlhy zrodil vás krov šerý, etherný dech jiné sfery stvořil vás, sám bez tvaru,
Sylfy, Dryady a Peri kol rozkoše poháru! Vám i mudrc rád se podá, básník hýří v sladkých snech,
s vámi vládne lad a shoda, ohnivým jest vínem voda purpurných vám na ústech; smích váš jako včelka bodá,
lákaje, bys v růži dech. Hříchu andělé a děti, útloboké hurisky, točte se kol v divé změti,
ve vrkočů ať žhnou spleti šijí vašich narcisky, zvoňte, co váš vír kol letí, všemi ňader penízky!
Rychle, dokud trvá mládí, pokud vše je sladká báj; však i starci šedobradí s vámi rozlušťují rádi
lásky žhavý jinotaj. Saadi to i Hâfiz radí: S vámi jen jest celý ráj.
Cookies on Poetry Cove