Den po dni odnášel vše modly svaté
z Arkóny obležené nepřítelem
a ve podzemní sluje jícnu ztmělém
je kupil velké, mramorové, zlaté.
A město když pak padlo v seči klaté,
v svých bohů středu s hrdým stanul čelem,
tam naslouchaje, v hluku zdivočelém
kde moře vřelo v číši vrchovaté.
A kroků hlas když slyšel, kterak duní,
a pochodní když viděl rudá zoře
jak stropem honí příšerný stín mnohý:
Nad Svantovítem, který nejvýš trůní,
hnul balvanem a s hukem hromů moře
se valilo, jej pohřbilo i s bohy!