Těžkého zrna myšlenky jen ryzí
tkám v pestrý háv své poesie denně,
ta v bublinové nezahrává pěně,
nit falešná být nesmí v její přízi.
Tak mnohá Peri mihne se a mizí
v mých snů zrcadle v každé času změně,
nechť buldoku se zlíbí nebo feně
rvát ostrým zubem lemy mojí řízy.
Mně neublíží, žiji pouze duší,
ať komu libo je, dál namáhá se,
čím v moře bouř jest dotěrný bzuk muší?
Vím jedno: Žil jsem pravdě, lásce, kráse,
moc viděl jsem a víc řek’, než se tuší.
Kdo blátu zvyk’, je hledá vždy a zase...