Těch mrtvých bude-li dost? Co mlčíš, Smrti, jen?
Jak smím se takto ptáti, plachý vteřiny host?
Co živých naděje? Co mrtvých pevný sen?
Těch mrtvých bude-li dost?
Važ správně minulost, važ přesně budoucnost,
v té Změny stoupě jde, kdo vítěz je, kdo plen?
Kde v koloběhu tam je spásy pravý most?
Ó, růsti dále vždy a žít, jak svět vždy žil a rost,
přes štěkot buldoků a přes vše vytí fen,
pro moment urvati si poesie skvost,
je žíti jedině... pak prázdně vyzní sten:
Těch mrtvých bude-li dost?