Před tváří Smrti jak jest směšné, nízké, malé
to každodenní zápolení, jež nás drtí,
jdem schváceni jak hosté po půlnočním bále
před tváří Smrti.
Co chceš tu, radosti? Co chceš tu, marný žale?
Nás jedna bolest největší z všech nejvíc škrtí,
že nelze tobě v náruč padnout – Ideale!
Za námi letí: Naděj, Strach, Klam, lační chrti,
slyš jejich cval... dospěli zrovna k oné skále,
kde Věčnost ve závojích stých se halí stále
před tváří Smrti...