To bylo na jihu čarovném,
den celý minul mi luzným snem,
pln písní, jasu a světla,
že celá duše mi zkvětla.
Vpit v scenerie nádheru
jsem zvolna přišel k večeru,
kde smutné cypřišů řady
se tiskly do kruhu všady.
A jakby na všecko padl stín,
ztich’ zpěv, zhas’ třpyt i nebes klín
se modrý znenáhla zkalil,
jak v pohár žluče by nalil.
A přec jen z hřbitova v žití vír
vlál v žití zápasy mír, jen mír,
proč jenom, v života drsnou půtku,
se získal za cenu – smutku?