Jen teprve když světla příval tryská
za okna úzká, pestře malovaná,
ve barvách zahoří jich druhá strana,
a leskem na protější stranu blýská.
Tu rozházená perel celá miska
do pole amethystů, světlem psána
tu celá báseň, šeď v ní zadumána
se modlí, modř tu zpívá, purpur výská!
Šer poutá rovněž srdce básníkovo,
jak na oknech, v něm zázraků svět dřímá.
Jak modlících se rty zní chórem: Světlo!
To světlo láska je, to přízně slovo,
to zóra účasti a juž to hřímá,
bacchanal barev vzplálo to a zkvětlo!