Vždy v tanci ubíháme s jarým plesem,
a jaký div, my nevíme, co nesem;
přes kmeta šediny a děcka vlásky,
skrz hněvu výkřiky a píseň lásky,
jdem stejně růže na hlavách – a hloží,
to jistě vždycky člověk sám tam vloží.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.