Hodiny zrnka jsou písku,
tu zvolna tekou, tu v trysku;
jim věčnost drží svou misku.
Jdou zvolna – když touhou se třesu,
jdou v trysku – v lásky mé plesu.
Však vždy let jejich v děsu.
Znám tu jen, již duše drží,
ta druhá – je temnou juž strží,
kdo třetí, ďas či Bůh, strží?
Hodiny v bezdno se řítí,
záchvěvy, bubliny, kvítí...
a přec v nich – celé tvé žití.