Hodina s Tebou

Hodina s Tebou jest plná růže na lehkém stvolu, kyne a směje se,

barvami skvěje se, bez nudy, bolu jen k sobě úže, chybí jen lůže,

až k nebi vznese se, hodina s Tebou! Hodina bez Tebe, to blín je tmavý,

šerý pln jedu, krok se tam zastaví a on vráz otráví, svět ztracen v šeru,

kde pocel žhavý, spár bolu dravý srdce až zkrvaví, krev z něho vystřebe.

Hodina bez Tebe život jak tíží v žalářní mříži, ach nelze do nebe...

Hodina bez Tebe. Hodina s Tebou, andělské spřežení letící k blankytu

v záři a ve svitu, v blaženém pocitu. Hodina s Tebou! Hodina bez Tebe

div srdce nezebe, a jak se vleče, až slza teče vybledlé po tváři,

hvězdou však zazáří i ta již bez Tebe i ta již s Tebou! Však i ta bez Tebe

rovněž je s Tebou, radostí, bolem ta žití mé střehou. Nelze žít bez Tebe,

tož musím s Tebou! Jak jsme se setkali, zlíbali, objali, všecko jest marné již

křivda i zloby kříž, neznáme žádnou tíž, vždyť i ta bez Tebe za Tebou do nebe,

vždycky jde s Tebou.