Hlasy.

Tma osudu jak balvan na nás leží; krok za krokem a k prsoum svislou hlavu, zrak neurčitý mhou prohlédá stěží: tak jdeme žitím jako na popravu.

A jestli náhle blesk v to temno slítne, kmit jeho mdlý nás v propasti jen sráží, a jestli ve tmách ruka ruku chytne, to demonů boj ráje na zápraží.

Snad ze soucitu jakés božství cizí ve srdcích rozžehlo nám plamen sporý – leč nadšení žár záhy bledne, mizí, jak roztříštěné nocí meteory...

Ó rci, kam jdeme? Z hlubin nekonečna, kde zanikají prostory a časy, v mou duši vniká melodie věčna, v mou duši zvoní tajuplné hlasy.

Tu jeden slyším, z propasti jak volá, a druhý v mojí ozývá se hrudi, jak za kamenem na vodě jdou kola, a v duši mé se spící anděl budí.

Zřím malou jizbu; krb se leskne v zlatu, v okénka mechu spí svit luny slabý, a v přítmí jeho, v píseň kolovratů, jak zlatá nit se řinou zvěsti báby.

Já v duši nosil tuto hudbu snivou, ten příval tónů z elegie stkaný, až jiný hlas mne unes písní divou – hoj, to byl prales vichrem rozpoutaný!

Ó Šumavo! ó úvaly! ó taje! číš tvojich dum se v duši mojí pění, tvým hlaholem v mém nitru vzrostly báje, jak z dračích zubů obří pokolení.

Kam hodila mne náhle žití vlna? Já zoufal již; tu náhle divým tryskem v mé srdce sletla vřava tajuplná, jak vítr v harfu, jež zaváta pískem.

Hlas moře náhle padnul v duši moji, jak blesk na sosnu zadumanou v mlze, jak racek na stožár ve vichru boji, já slyším ho a sotva tajím slze.

Hlas oceanu, to jest vykoupení, to zvuky země ovanutá věčnost, to hymna prostoru, jíž konce není, to jásot vesmíru, to nekonečnost!

Hlas kolovratů v dětství sny mne láká, hlas pralesů mně božství odhaluje, však moře hlasy – a juž letem ptáka v svůj domov duše, v nekonečnost pluje!

Ó tajné hlasy! odkud v naše nitro jak Bethlema zpěv, jako chorál spásy? V noc našich pochyb svítá vámi jitro, v němž vchází slunce nadšení a krásy!

Ó hlasy tajné, v drsnou stezku žití jste prismatem, v němž ideal se láme, až barvy duhové nám do snů svítí, až věříme, že boha v sobě máme!

Ve zvuku vašem zas v svou sílu věřím, jak padající anděl hvězd se chytám, svou mělkou nudu vaší hloubkou měřím a v noci trudů svých lesk zoře vítám!