Spí divné kouzlo ve tvém obličeji,
tím svůdnější, čím každé touze vřelé
jen uzdou je tvé tělo stříbroskvělé!
Tvá ňádra dívčí nadarmo se chvějí!
Ty ve obrovské krásy epopeji
jsi zlomek sloky v letu příliš smělé,
však v harmonický soulad nedospělé;
nám cizí jest juž divná hudba její.
Snad právě při tobě u věčném sváru
se příroda s dávnými bohy střetla,
a tys jen smělý pokus fantastický.
Muž sílu, žena kouzlo tvému tvaru
a bozi dali zářný paprsk světla,
však příroda – jen výsměch ironický.