Na kraji háje blíže řeky bděla;
sem chodila se Chloe koupat v stínu.
Kdys vystoupila nahá na mýtinu,
v tom dvojí paž se po ní otevřela.
A čeho bála se, a co přec chtěla,
juž stalo se na mechu hebkém klínu;
a slunce klesalo juž do rubínů,
šla kol, své štěstí Hermě pověděla.
Teď přešly věky, starý kámen puká;
je otlučen, své prvé tvary ztratil,
ba udělali z něho boží muka!
A přece západ kdykoli ho zlatil,
vždy, ohlas plesů starých, v něm to znělo,
jak pod polibky mladé dívčí tělo.