V herbář nalepené kvítí
matným pouze leskem svítí.
Bez vůně a beze šťávy,
jen co bylo, oku praví.
Obraznost můž’ kvítí zase
vykouzliti v celé kráse.
Všecky barvy, všecku vůni,
všecken lesk, v němž na výsluní
jako druhdy vskutku žilo.
Otázka: Zda vskutku bylo?
Bylo – teď je v práchnivění:
skoro však tu rozdíl není.
V posled obé v tvé je duši:
zřela dřív, teď pouze tuší.
A jak v herbáři je s kvítím,
tak je také s celým žitím.
Bylo vskutku, jest jen v snění –
i zde rozdíl velký není.
Jen když byla láska v žití,
pak už provždy stejně svítí.