Tak mohutná a tmavě zamodralá,
ó tajůplná křídla havraní!
Nad parku tmou jste druhdy poletala,
nad stříbrem řek a sluncem nad strání,
než lovce puška v hlubinu vás sklála!
Teď obrys váš v knih směsi zaclání
tvar z bílé sádry, v moře mých dum sálá
z vás kosmu dech a síly zaplání!