Bylo to šuškání, bylo to povzletů
okolo stmělého balkonu,
za jehož mřížemi ve svlačců poletu,
v levkojích, ve růží záhonu
kdosi stáh’ gazovou, růžovou oponu,
na které stíny dne v přeletu
vždy podle přírody odvěkých zákonů
frašných sta dělaly přemetů!
Andílků tisíc tam bušilo v kytary,
zpívalo ptáků tam, bzučelo včel;
třeskly tam šampaňským kypící poháry,
šustilo tisíc tam perutných střel,
Amor tam nadarmo nechodil,
nežli se Goldoni narodil.