„Jen sevšednět mi nedej, Bože!“ pěl
kdys básník nyní vámi zdeptán v prach;
já variant bych pohotově měl,
když zřím tu vřavu dnešní, na marách
kdy ideal i každý k němu vzmach.
„Víc snesu, Pane na nebesích, rád,
být oběť všeho, vlastních cílů kat,
své „já“ jsem hotov na minimum stlačit,
jen jedno prosím, nech mne, kde jsem, stát,
a jednoho mne zachraň: sesprostačit.“