Na mezi věků dvou on vzpřímen stojí,
v tvář smrti hledí s pohrdou a němý,
s tou silou tura, kterou urval zemi,
jsa hotov skončit v malicherném boji.
On pouze velký jest. Ve vidin roji
mře křesťan víry nesen perutěmi;
on patří v nic a opuštěný všemi
jen s gracií se k umírání strojí.
V té chvíli klidu, nežli do areny
on vstoupí, dospěl k nejvyššímu snadno.
Juž kráčí směle v síly svojí vděku.
Teď vidí, v žití jak jest málo ceny,
a neví, barbar, jak vyčerpal na dno
ves moudrost minulých i příštích věků.