Chceš ku mladosti svojí říci: Nespěchej?
Toť lépe, kdybys pravil k blýskavici: Nespěchej!
to dříve v letu zastavil bys orla
a překřik hrom a houknul na vichřici: Nespěchej!
Toť lépe, do vody bys slovo stálosť napsal,
v rej vážek řekl hravý, tancující: Nespěchej!
Líp, jehle magnetické kdybys kázal státi
a řekl za sluncem ku slunečnici: Nespěchej!
A večer, než se hvězdy sejdou v nebi,
líp kdybys řek z nich první, večernici: Nespěchej!
,Mlč!‘ kdybys navždy řekl básníkovi
a písni v dívky ňadrech při měsíci: Nespěchej!
Toť mladosti je teprv kouzlo pravé,
k ní opakovat s vzdechem, slzou v líci: Nespěchej!
Však jednu radu vem, když tak je krátká,
od kvasů, které strojí laškující: Nespěchej!