Včelo lačná, putující s květu na květ dál,
duše moje, co ti říci, kde tvůj ideal?
Dennicí a večernicí co ti plane, co ti svítí
šumným hvozdem, květným luhem, pustou tiší skal?
V žití jako na hřbitovu, v rázném činu, vlídném slovu,
miluj, zpívej, v ohni touhy křídla svoje spal!