Kdo’s byla – nevím. Žena nebo dítě,
však cítím plně, čím’s géniu byla
v té pouti, v které mizí slední síla,
a klam a zrada stahují své sítě.
Pták bouří schvácený, on roztržitě
tvůj hladil vlas a patřil v zrak, zkad lila
se božská harmonie sladká, milá,
on, divý orkán – ztichnul okamžitě.
Ať ctnost či láska tvá či hold tvůj kráse:
to jedno, velká byla’s, u tvé stopy
když spočinout moh’ velduch, byť jen chvíli.
„Gentucca“ v srdci mně též ozývá se
jak asyl, všednost kolem vše když stopí,
jak slední hvězda, za níž každý kvílí.