Duchu Hudby! S nadoblačných sídel
zaleť v srdce nadšenců svých dnes,
tichým váním posvátných svých křídel
slavnostní nám úkoj v nitra snes!
Zavaň tiše! Mocné kouzlo tvoje
zni jak pozdrav míru v líté boje,
tÓny slétni, tÓny zase
v nové kráse
zpět se vrať, zkad přišel's, do nebes!
Duchu nebeských těch harmonií,
které slýchal Plato ve svých snech,
v bídný prach, v kterém se lidstvo svíjí,
zanes písně sfer i jejich ech!
O čem velcí mistři věků snili,
vše, co tušili a vyslovili,
v památný den v staré kráse
v novém jase
slyšeti nás, děti svoje, nech!
Duchu světla! Nejkrásnější růži
z věnců, jimiž blažíš lidstvo rád,
na skráň vrhni šlechetnému muži,
jež svůj život v oběť Tobě klad',
který různé řeky v moře spojil,
kouzlem tvojím steré rány hojil;
v památný den k zdaru, spáse
v hodokvase
tÓnů tvých buď dlouho živ a mlád!