Ten Pindar starý – věřím – žije kdesi,
ať v světech souhvězdí, ať v světech mlh a páry,
a mlhovin, jež Věčnu před okna se věsí,
ten Pindar starý,
v němž athletické, velké zápasníků žáry,
řev Pana v skalách, Driad smíchy mezi lesy,
klid svalů napjatých a bouřné krve vary,
ten Pindar starý, země, moře dary
jenž sbíral plnou hrstí, boje vzruch a slávy plesy
ve paian mystický stkal, do taktu že páry
šly maenad s nahým prsem mezi skalin tesy,
dnes tleská, vidí, v tobě vnuk mu povstal jarý,
ten Pindar starý.