Fráze.

Tu znáte nevěstku z vidění Jana, „jež s všemi králi všeho světa líhá“, dnes do kořan jí otevřena brána, dnes plna jest jí tribuna i kniha,

v zrak vlepí pozlátko ti, jímž je stkána, jak motýl se a vážka vůkol míhá, jak řeka z jara protrhla vše hráze – Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Na ostří péra sedí kritikovi a pod kvadrátem sedí kazateli, jak šermýř zručný ohání se slovy a pouze v slovech její význam celý.

Cos našeptne a víc v tom šeptu poví, než myslitele stih’ to výzkum bdělý, prach zvíří lehce, rozdmýchá vše saze – Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Je pathetická, potřeba jak určí, je drze cynická, jak velí moda, svým jedem stříkne po myšlence tvůrčí, a víno ducha – bezbarvá je voda.

Strom šumí dnes ji, pramínek ji zurčí, vše koupí lacino, vše draze prodá, jak věčný kejklíř tančí na provaze – Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Pro každý obor myšlenky a citu má slovník svůj, vždy najde slovo pravé, jak zlatá muška hraje v lesku, třpytu, kdo právě vrch má, slyší její Ave!

Vše hesla svorně srovná na svém štítu, vše jest jí vítané a dobré, zdravé, čím dospěti lze ku výsledku snáze. – Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!

Ji politik zná jako symbolista, ba tento její vladař ze všech pravý, ač jednonohá, obratně jde, jistá, ví, chytřejších co pomátla již hlavy;

ví, všady svět že nemá ani místa, kam umístil by vavřín pravé slávy, a při tom že mu kanibalsky blaze – Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!