Svět v stálém zápasu, On klidně stojí za ním;
dnes zveme pravdou Jej, a zítra požehnáním.
Nám více netřeba se chvěti jako Jobu.
On mluví stále k nám, i přísným tichem hrobů,
i smíchem kolébky, i hvězdou, růží, vlnou.
Svět pouhá váza jest, On vůní tajuplnou,
Jej mnohý zapírá, a přec Jej každý tuší,
byl srdcem v Ježíši, byl v Spinozovi duší.
Kdys mluvil s proroky, jsa tažen stádem draků,
a s dětmi hraje teď a mluví řečí ptáků;
Dante má na čele, Jan v hrudi jeho plamen;
a Voltaire potká Jej a zvedne-li přec kámen,
těm ve tvář hodí jej, jenž chtějí skrýt Ho světu
buď v mracích Sinaje, neb jeslích Nazaretu.
On klidně čeká jen, skryt věčnosti své maskou,
zván božstvím na nebi, jest na světě jen láskou.