Až v snů všech svých dohárání
uvidím svůj slední cíl,
jedno zbude v umírání:
Zda jsem v žití vskutku žil?
Řeknou mi to moje děti?
Řekne řada mojich knih?
Uslyším to v hlasné změti
soků nevlídných a zlých?
Však proč duch můj tím se trápí?
Splatím časnosti svůj dluh,
Satan – propůjčil jen kápi,
ale pod ní – byl vždy Bůh!