A vítr kvílí dál... U děcka matka sedí,
hned vedle banální kde případ ten se stal,
po stěnách stínové jdou táhlí, šedí...
dech slabý dítěte se těsně z úst mu dral
a vítr kvílí dál...
Pro matku trpící kde je tu odpovědi?
Snad jitro přinese již matce věčný žal,
ta v prázdno zírá jen... Smrt zatím v stínu šedi,
co vítr šíleně se z hloubi rozesmál,
sem civí s šklebem a skrz okno hledí,
co kosy její stín se na zdi rýsoval –
a vítr kvílí dál...