Dost žalob mdlých. To síly k skutku nedá.
Já chtěl jen říci, v snaze dlouholeté,
v tom boji úporném co tak mne hněte,
neb všechněch běda jesti moje běda,
ať s mečem bleskným se již hrozný zvedá
duch zmaru, jehož kštice blínem kvete,
za písní mou ať ústy vichru smete,
co u hluchých si darmo ohlas hledá:
Mně lhostejno. Pro potlesk není psáno,
v čem krvácelo srdce k smrti zdráno
tvé, Vlasti moje, čekající ráno!
Ba bude líp, můj zpěv, až stihnem břehy,
kam spějem bouří a vichřice šlehy,
když bude stráž, již zasypaly sněhy!