Tvář zbrázděná jak sledem starých blesků,
na čele strupy, boule, fauna uši,
na tváři poškleb, jak se ďáblu sluší,
však v očích reflex předpotopních stesků.
Hru karet v ruce. – Sterou v arabesku
jej vkreslit mnich moh’ s ironickou duší,
jenž přestál vše již, co nás rve a kruší,
než křivolakou žití projdem stezku.
Ne kolos Miltonův, ne Lucifer,
jak snil jej Byron, též ne skeptik módy,
jak zřel jej Goethe, ne protivník Krista,
jejž Hugo vznést se nechal k výši sfer
a smířit s tvůrcem v harmoniích shody,
leč v jádře čím byl – špatný humorista!