Mně z duše fialy rostou
noční a bílé,
v tajemné síle
dýchající
při měsíci.
Jich vůně mé bohatství všecko!
Čím více vítr záhony jich čeří,
dýchají silněji
láskou a nadějí
těch, kteří ještě v svoji bolest věří.
Jest bolest poslední silou
těch, kteří více nedoufají,
kteří jen v taji
se k Smrti modlí, jež vše kolem kosí,
jen ty ne, kdo ji prosí.
Mně z duše fialy rostou
noční a bílé,
v tajemné síle
dýchající
při měsíci.