Fialky v dubna slunných dnech
se modrým okem dívají,
kde kypří opět hnědý mech
a ptáci v houští zpívají,
sníh taje v stříbra pramenech.
Tak písně v mládí sladkých snech
v básníka duši kývají,
v kalíšku lásky vonný dech
fialky!
Leč sotva blesk že mrakem šleh’
a rány hromu splývají,
bez vůně, smutny stmívají
se v mokrých deštěm lupenech.
Tak život – bouř, vás písně zžeh’,
fialky!