Jak bylo jí, když sladkou písně mocí
se zvednout směla, navrácená žití,
a za svým pěvcem, chotěm nazpět jíti,
den uvítat a rozžehnat se s nocí?
Bůh svolil, nešel však mu ku pomoci.
On spěje, pěje, v srdci touhu cítí,
v ty sladké oči poprv zas jí zříti,
a touha s láskou zlí v něm byli soci.
A touha zvítězila. V sledním kroku
se obrátil a s hromotřeskem brána
se zavřela, mha kol jej zatopila.
Ó jestli v mžiku tom čet’ v jejím oku,
pak pochopil, čím byla za ním hnána
a v mžiku tom proč vyrvána mu byla.