Děl caesar: „Mou buď!“ – „Nechci!“ ona děla.
„Jsem pánem světa!“ – „Vůle své jsem paní!“ –
„Tvůj choť je souzen, prchnul, nesmí ani
se tajně vrátit, zvadneš osamělá!“
– „Ať vyhnán, mrtev, pán jest mého těla
i duše mé on pouze, marné přání
a marné hrozby tvé i naléhání,
ve věrnost já se proměnila celá!“ –
A prchla léta – Zavolal ji zase...
„Jsi těhotna, rci, snad jak v staré básni
při věrnosti tvé bůh kýs v blesků jase
tě zastínil?“
– V ráz protkla dýkou sebe.
„Tvůj hněv nám naše nezakalil nebe,
my žili spolu pod zemí – a šťastni!“