Dnes píšu sobě epitaf.
Ať kdo jej přečte, dál je zdráv,
svět dál se vesele točí!
Co komu po tom, mně že jen
hruď zvedá těžký, dlouhý sten
a v slzách vlhnou oči?
Pak vše jsem klidně pochoval,
čím velký jsem a hrdý stál.
Svět dál se vesele točí!
Když praská loď skal pod tesy,
kdo námořníka všimne si,
jenž dolů skočí?