Tak mohutný byl s klenbou rozložitou,
a stíny padaly mu se všech snětí,
jak samé noci kles’ by do objetí,
drah milencům byl s korou písmem zrytou.
Jej Kentaur znal, jenž často s nohou hbitou
kol něho hřměl ve prachu vírné změti,
jej znaly Nymfy, Dryady a děti,
jej vinobraní znalo s chasou zpitou.
Na jeho slávu žárlivý Bůh v nebi
šleh’ po něm klikatým svým bleskem s hůry,
sněť otřískal mu a jej sloupal s kůry.
Jak pomsta boží jizva se v něm šklebí;
teď vyhne se mu na sto kroků každý,
jeť Bohem znamenán a souzen navždy.