Rosné perly na květinách,
kolem poklid večera,
hvězdná zář spí ve hlubinách
šumícího jezera;
lehká mlha v tajném chvění
obejímá vrch i dol,
jak při prvním políbení
táhne srdcem sladký bol.
A ty hvězdy v modré výši
náhle září mocněji,
a ty květy více dýší,
vlny dmou se bouřněji;
tu se náhle nad jezerem
stříbra proudy rozlily,
jimi září vlídným šerem
měsíc bledý – spanilý.
V tajemném se chvěje světle
jak spící tvář dítěte,
jak lesk lilje porozkvetlé,
když se vine z poupěte;
tolik snů z něj, tolik něhy
padá v duši stísněnou,
že i šedé skalné břehy
sladkou zvučí ozvěnou.
V skalní sluji v měkkém mechu
jinoch klesnul do spánku,
ňadra lehkém ve oddechu,
tváře v blaha červánku;
bázlivě se luna chvěje,
nachem vzplane – bledne zas,
ach ty tahy obličeje
plny kouzla, plny krás!
Nejdřív leskem smáčí květy
a již níž se schyluje,
a spícího v čelo, rety
v divé vášni celuje;
nepokoj tu stromy jímá,
z květů skáčí plameny,
ach, a již ho obejímá
stříbrnými rameny.
Perly – mušky létající,
hudbu hraje každý kmen,
blaho v srdci, úsměv v líci,
jaká noc a jaký sen!
V mocném ruchu tu zaznívá
věčné lásky čarný tón,
a pak všecko v souzvuk splývá:
Selene – Endymion!