Vzduch kol střemchou voní, jasný je co křišťal,
a jak pod tvou nohou mech se zachvívá!
Z rákosí zní cosi jako zvuky píšťal,
s hlohů padá prška květu zářivá;
ptáš se, v slzách plesu zrak,
proč se děje tak?
Pták
praví nad tvou hlavou a květ u nohou:
Jinak se ty divy jara díti nemohou!
Dech tvůj střemchou voní, křišťál oko tvoje,
jak se chví tvé ňadro mojí pod rukou!
Z mého srdce tryskly zářných písní roje
jak potoka perly tvrdou opukou;
ptáš se, v slzách něhy zrak,
proč se děje tak?
Pták
praví nad tvou hlavou a květ u nohou:
Jinak se ty divy lásky díti nemohou!