Efeméry nad řekou
v mhu se táhnou dalekou,
jest jich celý bílý mrak
od vody až do oblak.
Pár jich vítr zahnal v prsť
u břehu, pár v moji hrsť,
jiné klesly do vody
větrem, hříčkou náhody.
Co jsem chyt’, vám podávám,
cítím efeméra sám,
patře v mlhu dalekou
věčna tichou nad řekou...