Kéž větérek bych byl
a tys šla ulicí,
kdy v tichu ze všech sil
žhne slunce pálící.
Ty s ňadry bez šatu
bys šla jak ptáka let
a v horka záchvatu
větérek vpila hned!
Ó kéž bych růže byl
a ty kol keře šla
tím snivým krokem vil
a růži utrhla,
a rudou – nachu jas
v bělejší nepad’ sníh –
by ležet nechalas
na ňadrech zářících!