Splnění snové, ztracené touhy,
zda život není v tom celý?
Do tmavých stínů světelné prouhy,
v cynismu moře cit vřelý!
Ach, žíti! Nebýti bytosti jedné,
která nad černou, zející strží
k nám sladké své bělostné ruce dvě zvedne,
jichž síla nás nad jícnem drží!
Ty bílé ruce v pokoře líbám,
po nich se vzpínám a k nim se shýbám!